Zapálený „dobrácký“ komunista Jaroslav Moučka zavrhl svého bratra. Mučil vězně, vyslýchal i Miladu Horákovou

Sourozenecké rozepře jsou časté i ve světě slavných. Vztah herce Jaroslava Moučky a jeho bratra Milana se ale rozpadl na padrť. Ačkoliv se měli rádi, Milanova kariéra u StB, jeho brutalita a mučení vězňů jejich bratrské vazby nadobro zpřetrhaly. A dobrácký Jaroslav Moučka se tím trápil až do smrti.

Bratři Moučkovi byli nerozlučnými parťáky. Byli od sebe jen necelé dva roky a skvěle si rozuměli. Ještě před 18. narozeninami vstoupili do komunistické strany a doufali, že díky tomu jednou dosáhnou úspěchů. Jenže jejich osudy se drsně rozešly.

Mladší Jaroslav Moučka měl dobráckou tvář férového chlapa, a tak je jeho herecká kariéra plná podobných postav. Pamatujeme si ho především ze seriálů Okres na severu, Muž na radnici, Plechová kavalerie a dalších. Tak zapáleným komunistou jako starší Milan ale rozhodně nebyl.

Tragický rozpad bratrství

Jaroslav Moučka si byl s bratrem Milanem hodně blízký. Narodili se v obci Studená u Telče, jejich rodiče neměli peněz nazbyt (otec byl obchodní cestující a matka švadlena), a tak oba mladíci začali brzy pracovat. Jaroslav se učil kamnářem, pekařem, knihkupcem a strojním zámečníkem, Milan se vyučil truhlářem.

Mladý Jaroslav se ovšem zhlédl v divadle, kde nejprve ochotničil. Nechtěl se živit jako herec, neměl na to ani potřebné vzdělání, ale jednoho dne se to změnilo. „Pak jsem ale jednou hrál Shakespeara a bylo rozhodnuto,“ vzpomínal Jaroslav Moučka na své první herecké krůčky.

Začínal v roce 1945 v jihlavském Horáckém divadle, potom působil v divadlech v Kladně, Olomouci, Zlíně a Národním divadle. Jeho domovskou scénou se nakonec stalo pražské Divadlo na Vinohradech, kde Jaroslav Moučka vystupoval od roku 1953 až do roku 1994 a stihl si tam zahrát 145 rolí.

Právě padesátá léta se ale stala osudnými pro jeho vztah s bratrem. Věděl sice, že Milan pracuje pro Státní bezpečnost (StB), ale netušil, jak je brutální a čeho všeho se při výsleších dopouští. Milan vstoupil do StB hned po válce, během níž byl vězněný gestapem a prožil si své.

Pak začal stoupat po kariérním žebříčku, dostal různá ocenění a už v roce 1948 školil nové vyšetřovatele a sám prováděl výslechy. Dostal se až do vězení na Ruzyni, kde připravoval nechvalně známý výslech s Miladou Horákovou.

Brutalita, která neznala mezí

Herec Moučka do určité míry bratrovu práci toleroval. Jenže pak zjistil, jak se Milan chová. Že neváhá mučit vězně, a dokonce vymyslel soutěž v délce výslechu – vyhrál ji ten, kdo dokázal vést výslech nejdéle (a výjimkou nebylo ani 40 hodin). „Svými podřízenými byl označován za iniciátora užívání násilí při výsleších,“ napsali o něm vědci z Ústavu pro studium totalitních režimů.

To už bylo na Jaroslava Moučku moc. „Měl jsem bratra strašně rád. Ale když jsem se dozvěděl, co dělá… Přestal jsem s ním mluvit. Bylo to těžké životní rozhodnutí, zavrhnout bratra, kterého jsem měl rád,“ přiznal v médiích po mnoha desetiletích. Aby s Milanem a jeho profesí nebyl spojován po vpádu sovětských vojsk do Československa, vystoupil v roce 1968 z komunistické strany. A odmítal se do ní vrátit. „Jarda měl zřejmě obavy, že na něj dopadne stín jeho bratra,“ vysvětlovala jeho kolegyně, herečka Jiřina Švorcová.

Moučka se do KSČ nakonec vrátil, a to po velkém poprasku kolem Charty 77 a silném nátlaku okolí. Funkcionáři to ocenili a vzápětí dostal titul Zasloužilý umělec. Na bratrských vztazích se ale nenapravilo nic, což Jaroslava Moučku hodně skličovalo: „Měl jsem ho strašně rád. Byl to pro mě člověk, na kterého můžu dát,“ vzpomínal trpce.

Jaroslav Moučka mu nikdy neodpustil

Následky Milanovy práce pro StB si rodina Moučkových nesla i po sametové revoluci. Ani tehdy se bratři neusmířili a proti Milanovi navíc bylo vzneseno obvinění za zneužití pravomocí od Ústavu pro vyšetřování zločinů komunismu. Začal být trestně stíhán, ale nakonec za své zločiny nepykal. Soud došel k názoru, že se na něj vztahuje amnestie vyhlášená už roku 1960. Proces byl následně sice ještě obnoven, ale jeho konce se Milan Moučka nedožil – zemřel v roce 2009, jen pár měsíců před smrtí Jaroslava Moučky.

Známý herec měl po celý život velkou oporu ve své manželce Jiřince, po jejímž boku strávil přes 60 let. Ta o něj s láskou pečovala, i když už byl ve stáří nemocný a bojoval s Alzheimerovou chorobou. A se strachem o jeho zdravotní stav mu rozmlouvala i jeho poslední roli v pohádce Z pekla štěstí. „Ačkoliv byl už nemocný a žena ho zrazovala, roli přijal a choval se jako naprostý profesionál. Nikdy nebyl unavený, ani rozmrzelý,“ vzpomínal posléze režisér Zdeněk Troška pro MF DNES.

Jaroslav Moučka zemřel na Vánoce roku 2009 v Praze, o které tak rád říkal, že je jeho domovem: „Mým domovem je Praha. Domov totiž máme tam, kde pracujeme a kde pracujeme rádi.“

Zdroje: csfd.cz, idnes.cz, iprima.cz, lifee.cz