Milovali je miliony Čechů, ale zemřeli zapomenuti. Smutné osudy hvězd českého filmu
Život přináší různé kotrmelce a své o tom ví i celebrity, které dnes a denně vídáme na televizních obrazovkách. Také ony jsou totiž jenom lidé prožívající nejen radosti, ale i starosti všedních dní. Někteří herci zanechali v české kinematografii i diváckém srdci hlubokou stopu, avšak jejich poslední dny na tomto světě plynuly do zapomnění.
Filmovou scénu nejčastěji herecké hvězdy opouštěly kvůli náhlé vážné nemoci. Stáhnout se z veřejného života pro ně byla jediná vhodná cesta, jak těžké životní okamžiky ustát. Když je zkrátka člověk nemocný, potřebuje čas sám pro sebe a rozhodně záři reflektorů nevyhledává.
Vzpomenete si na tyto skvělé umělce?
Příkladem, který hovoří za vše, byl charismatický herec Jaroslav Moučka. Toho si možná budete pamatovat ze snímků F. L. Věk, Chalupáři, Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města, Světáci, Velká filmová loupež, Svatba upírů nebo z pohádky Dařbuján a Pandrhola. Jeho pestrou uměleckou kariéru nakonec ukončila Parkinsonova choroba a rakovina tlustého střeva, stačil si ale ještě zahrát „dědečka“ ve filmové pohádce Z pekla štěstí z roku 1999. Do hereckého nebe odešel ve věku 86 let téměř bez povšimnutí.
Za zmínku však stojí i příběh Jiřího Císlera, jenž by znám mezi kolegy jako „mistr sarkasmu“. Tohoto herce a baviče v jedné osobě jste jistě viděli ve filmech Jak svět přichází o básníky (řezník Čermáček) a Zlatí úhoři (porybný) nebo v pohádce Za humny je drak, kde zazářil v roli krále Jana. Tento neustále vtipy hýřící muž musel od herectví upustit kvůli Alzheimerově chorobě. Od svých 72 let pak prakticky nepromluvil, jen mlčky sedával doma u okna a díval se ven.
Jiří Císler zemřel v 76 letech a parte si prý napsal sám. V něm stálo: „Tak prej jsem umřel! Já, milovník života a radosti, kterej vás režíroval, hrál s vámi i vám, já – lidma zbožňovanej i nenáviděnej, obdivovanej i zapomenutej, ale vždycky svůj.“
Osamělý a nemocný ředitel školy z Dívky na koštěti
Avšak velice pohnutý život i jeho konec měl herec Zdeněk Dítě. Svou spřízněnou duši Zdenu Grossovou si prý mohl vzít za ženu až po dlouhých sedmnácti letech, neboť jeho matka mu ve sňatku dlouho bránila a vydírala ho sebevraždou. Jejich lásce však byla otevřena cesta po její smrti. Děti s manželkou neměl, avšak manželství bylo velice šťastné a pro oba naplňující. O to hůře Zdeněk Dítě snášel, když ho žena roku 1989 navždy opustila.
Po smrti manželky se herec stáhnul do ústraní a má za to, že snad ani ze svého bytu na pražském Smíchově nevycházel. Pak ale přišla Alzheimerova nemoc, která ho dostala až do léčebny dlouhodobě nemocných v Kralupech nad Vltavou. Ke kolegovi řekl režisér Václav Vorlíček následující: „On byl bez jakýchkoliv příbuzných a poté, co onemocněl, stáhl se do sebe a nikomu to neřekl, dlouho to nikdo nevěděl.“ Nakonec Zdeněk Dítě zemřel sám a v zapomnění 11. 12. roku 2001 ve věku 81 let.
Jako herecká hvězda září dál
Abychom však zakončili náš článek o něco pozitivněji, pojďme si krátce připomenout pestrou hereckou dráhu Zdeňka Dítěte. Jeho výjimečná osobnost bude díky nezaměnitelným filmovým rolím žít navěky. Objevil se například v pohádkách Byl jednou jeden král, Dívka na koštěti a Honza málem králem nebo ve snímcích Adéla ještě nevečeřela, Příště budeme chytřejší, staroušku!, Lucie, postrach ulice, Láska z pasáže, Smrt krásných srnců a Jen ho nechte, ať se bojí.
Zajímavé také je, že Zdeněk Dítě býval velice často obsazován do rolí vedoucích pracovníků nebo ředitelů hotelů či organizací. Mohl za to zřejmě jeho seriózní vzhled a přirozená noblesa.
Zdroje: csfd.cz, zpravy.aktualne.cz, zeny.iprima.cz
