Zdeněk Pohlreich dostal tvrdou ránu! Všichni uspěli, on ostrouhal. Co se stalo?
Zdeněk Pohlreich se narodil v roce 1957 v Praze. Asi před pětadvaceti léty se jednoho dne objevil v televizi a od té doby už vlastně obrazovku neopustil.
Přesto, že se Zdeněk kdysi nedostal na střední školu, a proto vystudoval obor kuchař, vypracoval se neuvěřitelným způsobem. Nejen, že je podnikatelem a šéfkuchařem, ale je to i autor kuchařek, lektor, herec a moderátor vlastních kuchařských pořadů.
A těch, v nichž účinkuje a sám moderuje, je celá řada: Ano, šéfe; Na nože; Už dost, šéfe; Vařte jako šéf; Šéf na grilu; Česko vaří s Pohlreichem; Teď vaří šéf; Rozpal to šéfe, či Pohlreichův souboj restaurací, kde už Zdeněk nechce prohánět ty, co všechno dělají špatně, ale má v úmyslu ukázat ty nejlepší restaurace. No, na jednoho kuchaře je toho až dost. A motto Zdeňkova života? Chce, aby za ním zůstávalo něco smysluplného.
Těžká průprava v cizině
Zdeněk byl v mládí členem baseballového reprezentačního týmu. A jednou se při zájezdu do Holandska rozhodl, že opustí vlast a emigruje. Nejprve s první manželkou pobývali v uvedené zemi, kde občasně pracoval jako pomocná síla v hotelových kuchyních. Ale jako čekatel na azyl svou hlavní profesi vykonávat nemohl. A nakonec jim azyl stejně udělen nebyl. Po roce tedy odcestovali do australské Adelaide. A tam se Zdeněk Pohlreich vypracoval až do pozice šéfkuchaře.
Na své začátky v Austrálii vzpomíná takto: „Chodil jsem od dveří ke dveřím a ptal se, jestli někdo nechce člověka do kuchyně. Měl jsem obrovskou motivaci a práci jsem si našel už třetí den. Nic mi nebylo zatěžko, chodil jsem do kuchyně klidně o dvě hodiny dřív. Každý den byl pro mě skvělý v tom, že jsem se učil nové věci. Hrozně mě bavilo i to, že výplata se dostávala každý týden a k dobré náladě přispívalo i stále krásné počasí.“
Kde se tak najednou vzal
Po návratu z emigrace pracoval v několika významných pražských hotelích a později si založil vlastní podnik Café Imperial ve stylu prvorepublikových Grand Café. Druhý na sebe nenechal dlouho čekat – restaurace Divinis vznikla na Starém městě za Týnským chrámem a je vedena v italském stylu. Později získala i michelinskou hvězdu. Zdeněk byl i při rozjezdu japonské restaurace Yamato, kde je spolumajitelem. Následovalo otevření českého bistra Next Door by Imperial, které najdete naproti první restauraci.
Jak je patrné, tento český kulinářský šikula s podnikatelským duchem rozhodně během svého života nezahálel. A pak už využil nabídky na televizní gastro pořady. A uchytil se báječně. I přesto – anebo právě proto – že jeho původní vystupování bylo hodně drsné a vulgární. Nejeden majitel zachraňované hospody či restaurace v cyklu Ano, šéfe musel na svou adresu vyslechnout velmi tvrdou kritiku, a to před zraky celého národa. Zdeněk Pohlreich se prostě s nikým a s ničím nemaže. Jeho názory bývají ostré a bez servítků. Na TVGuru jsme rovněž psali o nejhorší restauraci, kterou Pohlreich kdy navštívil.
Za těch devět let se však Zdeňku Pohlreichovi podařilo zachránit spoustu restaurací před krachem. Stačil založit i své vlastní knižní nakladatelství Sevruga a vydal desítky kuchařek i biografií – jak svých, tak i několika dalších významných osobností z české gastronomie. A k tomu ještě učí na Střední hotelové a gastronomické škole v Praze a v Pražském kulinářském institutu. Na jeden život je toho opravdu hodně.
Zdeňkovo zklamání
V pomyslném souboji populárních kulinářských celebrit však Zdeněk Pohlreich zůstal až na samém konci. U příležitosti prvního českého vydání francouzského gastronomického Průvodce restauracemi skupina školených inspektorů zkoumala restaurace napříč zemí a hodnotila je po všech stránkách podle přísné francouzské metodiky. Kvalitní restaurace byly oceněny kuchařskými čepicemi. A ty nejlepší jsou pak v Průvodci uvedeny. Výsledky byly sděleny na slavnostním gala večeru. A tady Zdeňka, který zachránil spoustu restaurací a sám jich několik vede, potkalo velké zklamání.
Výsledkem byl vlastně doslova šokován, neboť na zvýšení kvality české gastronomie měl za posledních dvacet let zásadní vliv. Z nejvyššího počtu pěti čepic získal pouze jednu. Předběhli ho čeští kuchaři Jan Punčochář, který získal tři čepice pro každou ze svých restaurací, Radek Kašpárek a Přemek Forejt obdrželi po dvou čepicích. Čtyři čepice byly připsány pouze jedné české restauraci a pět jich neobdržel nikdo.
Zdroje: KdoJeToSuperia, IDnes, PrahaIn
