Zdeněk Troška přestal po infarktu na place natáčet v zimě. Jediná tragédie vše změnila
Přestože byl ͏obsazován především do vedlejších rolí, patřil k nejoblíbenějším československým hercům.͏ Je pozoruhodné, že před zahájením herecké kariéry se chtěl dát na dráhu kněze. Osud ho však zavedl jinou cestou. Úspěchu dosáhl ja͏ko ͏herec͏ a později se stal režisérem i ředitelem divadla.͏ Bohužel ͏jeho život potkal tragický konec, a to přímo během natáčení.
Po skončení školy prošel několika divadelními scénami, kde postupně nabral cenné zkušenosti. Nejvíce se prosadil v Divadle S. K. Neumanna, tedy v nynějším Divadle pod Palmovkou. Zde působil nejen jako herec, ale také jako šéfrežisér a později i ředitel.
Marně byste jej hledali v hlavních rolích
Šuškalo se, že měl Václav Lohniský dar, a to udělat každou svou postavu nezapomenutelnou. Jeho vysoké čelo, pronikavý pohled a štíhlá postava mu umožňovaly ztvárnit zajímavé role. V „Marečku, podejte mi pero!“ dokonce ztvárnil dvojroli. Kromě známého šplhouna Hujera si zahrál i jeho staršího bratra Roberta. Spousta z nás si jej pamatuje také jako psychiatra Chocholouška z komedie „Jáchyme, hoď ho do stroje“ nebo jako smrťáka z pohádky „Dařbuján a Pandrhola“.
Hercův soukromý život
Ženou se mu stala herečka Zora Jiráková, se kterou měl dceru Michaelu. Manželství ale skončilo rozvodem poté, co se Jiráková v plzeňském divadle zamilovala do herce Josefa Větrovce. Pro Václava Lohniského to bylo opravdu těžké časy, ale alespoň našel útěchu v práci a poté se i znovu oženil.
Dcera Michaela se vydala v otcových šlépějích a stejně jako on se věnovala herectví. Účinkovala například ve Východočeském divadle v Pardubicích a Divadle F. ͏X. Šaldy v Liberci. Tam dokonce zastávala pozici ředitelky, talent měla zřejmě v genech. Po otcově smrti ale přestala přijímat téměř všechny herecké nabídky.
Poslední role
Za kamerou stál tehdejší asistent režie Zdeněk Troška. Bylo 18. února 1980 a natáčel se film „Krakonoš a lyžníci“. Václav Lohniský, přestože měl za sebou už dva infarkty, trval na tom, že svou roli zvládne bez dublérů. Osudným se mu stal výstup na zasněžený kopec v Jilemnici.
„Těkal jsem očima mezi vysílačkou a cestou a najednou vidím, že si pan Lohniský lehl do sněhu,“ vzpomíná Troška na onen tragický den.
Během natáčení si Lohniský s Troškou padli do noty natolik, že plánovali další spolupráci. Troška ho chtěl obsadit do svého připravovaného filmu. Osud však měl jiné plány. Přivolaní lékaři na místě konstatovali jeho smrt. Pomoci by mu prý nebylo ani ve chvíli, kdyby s nimi na kopci byl lékař. Třetí infarkt byl fatální, ani rychle přivolaná pomoc už proto nedokázala Lohniského zachránit.
Zdeněk Troška byl traumatizovaný
Pro Zdeňka Trošku byla smrt herce tak traumatizující, že se rozhodl už nikdy nenatáčet v zimě a v tak obtížných podmínkách. Všechny jeho pozdější filmy se proto odehrávají v létě, včetně známých komedií jako „Slunce, seno…“ nebo série „Kameňák“.
„Na tom filmu se sešlo vše, co je pro filmaře nepřítelem. Sníh, děti a zvířata,“ vzpomínal v rozhovoru pro Blesk Troška. „Vždy byla brzo tma, kostýmy přes noc nestíhaly schnout na radiátorech a herci se ráno museli obléknout do mokrých šatů. Bylo to nepříjemné,“ dodal.
Smrt si pro něj přišla v pouhých 59 letech
Náhlá smrt herce byla͏ šokem nejen rodin͏u (včetně manželky a dcery Michaely), ale také pro diváky a herecké kolegy. Od jeho smrti uplynulo více než 40 let, přesto se stále jedná o jednu z největších filmových tragédií u nás. Film „Krakonoš a lyžníci“ se nakonec dotočil i bez Lohniského.
Zdroje: blesk.cz, zeny.iprima.cz, csfd.cz
