Jako Kazma: Troška ukryl v tomto československém filmu mapu k pokladu. Dodnes ho nikdo nenašel
Je to jedna z velkých záhad českého filmu. Historické drama podle Jiráska – natočené v režii budoucího tvůrce kameňáků, letních komedií a pořadů o jídle. Mimořádně pozoruhodný snímek – na který se tak trochu zapomnělo. Tajemný poklad ukrytý v hradních ruinách – který prý skutečně existoval.
A hrad existuje dodnes. Stejně jako film o jeho tajemství. Pojďme to celé trochu poodkrýt.
Historicko-dramatická kratochvíle mezi komediemi
K realizaci jediného svého filmu podle klasické knižní předlohy si Zdeněk Troška takříkajíc odskočil mezi prvním a druhým dílem své legendární venkovské ságy o slunci, senu atd. Přesněji řečeno – mezi neméně slavnými tituly Bota jménem Melichar a O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Možná zatoužil odpočinout si od té kopy legrace a zábavy pro děti a rodiče: a tak zabrousil na úplně jiný led. A vzniklo něco nanejvýš pozoruhodného. Dílo temné, působivé, přímo fascinující, jaké nemá v režisérově předcházející ani následující filmografii obdobu. A jaké by od samotného režiséra nejspíše nikdy nikdo nečekal.
Jenomže Poklad hraběte Chamaré z roku 1984 není jen svého druhu senzací. Troškova adaptace překvapivě krátkého románu (nebo novely?) Aloise Jiráska představuje poctivý a zajímavý – z hlediska filmařského i historického – vhled do českých dějin. Ba co víc – je to vhled nadčasový. V době svého vzniku film šokoval nejednoho diváka paralelami s tehdejší dobou. A my dnes můžeme vidět aktuální paralely opět.
Konzervativní myšlení vs. moderní pohled na svět za soumraku baroka
Stručně řečeno – fanatismus versus osvícenství, A uprostřed toho jedna krásná a charismatická hraběnka – osamělá, stárnoucí, na kolečkovém křesle. Manželovi je lhostejná stejně jako jeho panství: hrabě Chamaré se již řadu let soustředí výhradně na hledání tajemného pokladu. Vedle lehkonohých kratochvílí ovšem.
A pak je tu děsivý Abbé, který kuje ďábelské plány – a na straně druhé mladý osvícený doktor, jehož příjezd na panství zapůsobí jako rozbuška: na běh událostí, na hraběnčino srdce i na život a smrt mnoha dalších postav. K té smrti u většiny z nich na konci příběhu opravdu dojde. Ještě drsnější však je, že svůj toleranční patent vydal Josef II. jen o pár měsíců později.
Proč je to drsnější? Protože kdyby jej byl býval vydal dřív, k těm smrtem by možná nedošlo…
Skvělá kamera, skvělá hudba, herecký koncert
Hořící kostel, fanatický kněz, čarodějnice v pekelné jámě. Scény jako z gotického románu berou dech. Temná a sugestivní atmosféra řadí film suverénně vedle děl mistrů hororu. Bez nadsázky. Magická šerosvitná kamera Jaroslava Brabce ještě více přitahuje trýznivou pozornost k excelující Blance Bohdanové v roli nešťastné hraběnky. Jak divák rozumí jejímu nadšení pro mladého lékaře v podání Petra Boháče! Ten je totiž mladý tělem i duchem. Jak ji chápeme i litujeme! – Tušená absence jakéhokoli happyendu je ve filmu zajišťována mnoha způsoby.
Včetně toho, že divákovi při jeho sledování nejednou vyvstane před očima legendární Kladivo na čarodějnice. Oba filmy ostatně propojuje Eduard Cupák, který se po Kladivu vrací v Pokladu v roli zatrpklého církevního hodnostáře. I zde od něj pramení intenzivní nekonečné zlo.
Jak se to stalo?
To záhada není, i když to tak vypadá. Přesněji řečeno je to náhoda.
Jak se tedy přihodilo, že se režisér typu Zdeňka Trošky pustil do scénáře typu historické tragédie? Inu, původní režisér dílo odmítl, zatímco Troška o něj pár dní předtím zavadil pohledem a vyjádřil se pochvalně. Propojení scénáře s novým režisérem bylo už jen technickým důsledkem, který realizovala spřízněná dramaturgyně. Mohlo se začít točit dle plánu.
A rovnou přibyla další roztomilá náhoda. Při práci se tu sešly obě představitelky Troškovy babičky z letní trilogie. Erna Červená jako matka hraběnky Chamaré, Valerie Kaplanová jako její služka Alžběta.
Magická osmdesátá léta
Příběh Jiráskovy literární předlohy i Troškovy filmové adaptace se odehrává v 80. letech 18. století. Alois Jirásek napsal svou novelu v 80. letech 19. století. Zdeněk Troška ji zrežíroval v 80. letech století dvacátého. Magické osmdesátky!
Každá z těchto tří fází v sobě obsahuje uzavírání, velkou temnotu i malé světlo někde v dálce. Tušený příchod nové doby, která bude jiná. Třeba lepší, ale jisté to není.
A kde zůstal ten poklad? Nepochybně na svém místě. Jako možnost, šance i risk do budoucna. Možná je vůbec největším štěstím, že ho hrabě Chamaré nikdy neobjevil. Vždyť přínosy, které dokázal prozatím ten nenalezený poklad vygenerovat, můžou být zjevně mnohem významnější než jeho hodnota sama o sobě.
Na prvním místě je to samotný film: klenot, který se koneckonců rovnou jmenuje POKLAD. A který v sobě mimochodem i leckterou skutečnou indicii ukrývá…
Zdroje:
csfd.cz, filmovyprehled.cz, databazeknih.cz
