Zdeněk Troška vzpomínal na Slunce, seno a odhalil, jak podle něj skončily Blažena, Miluna, Evík a Šimon Plánička
Sedmdesátiletý Zdeněk Troška je jedním z nejznámějších českých režisérů. Jeho debut Bota jménem Melichar (1983) jej zviditelnil, avšak jeho letní trilogie Slunce, seno byla pro český film naprostou bombou. Od premiéry uběhlo již několik desítek let, které Troška vyplnil dalšími úspěšnými projekty. Všechno jednou končí, což platí i o jeho kariéře za kamerou. Co režiséra vede k odchodu od filmu?
Český režisér Zdeněk Troška se narodil 18. května 1953 v jihočeských Hošticích u Volyně. Škola jej velice bavila, odmítal prázdniny a číst se naučil mezi prvními. Ke čtení se vážou knihy a jeho oblíbené pohádky, které každoročně kradl na pionýrském táboře. Troška dokonce přiznal, že by bez těchto knížek nevznikly jím režírované pohádky. Následně vystudoval pražskou FAMU.
Na svůj věk se vůbec necítí, naopak si připadá, jako kdyby právě začínal. Svůj pravdivý věk nevyslovuje a se smíchem jej zakrývá za 2. výročí 35. narozenin. Zdraví jej netrápí, přestože často konzumuje vejce, která nejsou zdravá, kvůli vysokému obsahu cholesterolu. Sám sebe považuje za „hřbitovní kvítí”. Rodina má kromě domu vedle hřbitova, se smutným místem spjatou celou historii. Dědeček režiséra byl hrobník a obě babičky se staraly o hřbitovní zeleň a zalévání květin na hrobech.
Zdeněk Troška také proslavil svou rodnou vesnici. Hoštice a jejich tehdejší obyvatele zná každý. Režisér si dodnes pochvaluje důchodkyně, které před kamerou stály poprvé a své role ztvárnily dokonale. Snímky jsou letní a proto i jejich názvy evokují léto. Slunce, seno, jahody se měly původně jmenovat Ta naše vesnička česká. Scénář k celému filmu napsal již během 2. ročníku FAMU. K českým vesnicím se dále vyjádřil i v souvislosti s Babovřeskama, které jsou jeho další populární trilogií. Kritici často odsuzují to, že ve filmu není vidět žádný komparz. Zdeněk Troška vše odůvodňuje tím, že dnešní důchodci sedí doma u televize a venku jsou minimálně.
Kromě Slunce, sena své čtyřicáté výročí slaví i populární a diváky velmi oblíbený snímek Bota jménem Melichar, za který Troška obdržel téměř dvě desítky cen z Česka i zahraničí. Zajímavostí je, že se komedie natáčela za plného provozu školy. Režisér dokonce chodíval na obědy do tamější školní jídelny..
V rádiovém vysílání Tobogan se Troška rozpovídal i o zesnulé kamarádce Heleně Růžičkové, jejíž odchod nesl a nese těžce. Promluvil o jejích věšteckých schopnostech, kdy předpověděla poslední klapku Slunce, seno a pár facek. Zdeněk Troška dále popsal, co se dělo s filmovými postavami trilogie. Evík s Milunou jsou šťastně vdané v Itálii, jednou za čas se v Hošticích ukážou. Blažena je nadále s Vencou a Šimon Plánička se stal náměstkem ministra. Z dnešních herců má rád Lucii Polišenskou, kterou přirovnává právě k zesnulé Růžičkové.
„Za dob covidu jsem se naučil výborně lenošit a teď je mi líto to porušit,” rozpovídal se herec o svém konci režisérství. V důchodu se věnuje pouze odpočinku. „Čtu, jím, spím, tloustnu a jsem spokojenej,” nechal se slyšet Troška v rádiovém vysílání Tobogán. O svém kariérním konci se rozhodl při natáčení pohádky Zakleté pírko. Jeho konec přinesl spoustu spekulací médií, načež on sám odpovídá, že se v nejlepším má přestat.
Zdroje: Tobogán, wikipedie,org, iDNES.cz
