Že je děj filmu Vrchní, prchni natolik bizarní, že se nemohl stát? Omyl! Stal se v Anglii a bylo to ještě šílenější

Kdo by neznal a nemiloval oblíbenou českou komedii Vrchní, prchni? Od jejího natočení uběhlo neuvěřitelných 44 let a vznikla k ní i originální, na míru psaná píseň Severní vítr. Možná si řeknete, že se podobná situace určitě nemohla stát, ale opak je pravdou. Falešný vrchní řádil po 2. světové válce i v Anglii.

Klasická hláška: Přál si někdo platit? a vynikající herecký výkon Josefa Abrháma – film Vrchní, prchni je přímo nabitý vtipnými dialogy a humornými scénami, které i po letech přivádí diváky zpátky k televizním obrazovkám. Zajímavostí je, že původně psal Zdeněk Svěrák scénář pro Jiřího Menzela, který jej měl režírovat, a hlavní role falešného vrchního měla podle prvotního plánu připadnout herci Petru Nárožnému. Menzelovi se ale scénář zdál příliš „řídký“ a režii přenechal Ladislavu Smoljakovi. Když však po letech viděl, jak obrovský úspěch komedie sklidila, Smoljakovi s úsměvem řekl: „Vidíš, takhle hezky bych to já nikdy nenatočil.“

Svěráka si v restauraci spletli s vrchním a námět byl na světě

Legrační je, že námět k filmu vznikl úplnou náhodou. Zdeněk Svěrák se totiž jednoho večera vydal do restaurace vedle Malostranské besedy. Na sobě měl tmavý oblek s motýlkem. Když se postavil, někteří hosté na něj začali mávat s tím, že chtějí zaplatit. Tato vtipná situace pak Svěrákovi nedala spát a rozhodl se ji využít ve prospěch scénáře k novému filmu.

Falešný vrchní opravdu existoval, ale s filmem nemá nic společného

Mohlo by se zdát, že má film reálný základ, a to v podobě skutečné události s falešným vrchním z Anglie po 2. světové válce. V té době se jeden nešťastný muž totiž také pokusil živit jako falešný číšník, ovšem v tomto případě se jednalo o propuštěného zaměstnance, který se tak chtěl pomstít svému šéfovi. Vybíral si vždy jen velké restaurace, ve kterých byl snadno k přehlédnutí a nebudil podezření.

Postupoval pak úplně stejně jako náš známý knihkupec Dalibor Vrána. Inkasoval od lidí peníze jako falešný vrchní. Jeho trestná činnost ale neměla dlouhého trvání. Policie jej brzy chytla a odvedla do vězení, kde strávil tři roky svého života. Paradoxní je, že si jako „vrchní“ vydělal v přepočtu na naši měnu pouhých 800 korun. Podobnost tohoto případu s českou komedií je čistě náhodná.

Samozvaného vrchního najdeme i v České republice

Filmem Vrchní, prchni se možná inspiroval i čtyřicetiletý muž z Českého Krumlova, kterého měla policie v hledáčku v roce 2013. Ten se nechal s čistým svědomím zaměstnat v jedné menší restauraci v obci Chvalšiny. Představil se jako Jiří Janečka, hned první den kasíroval zákazníky a majitel podniku měl přitom celou dobu ve smlouvě zapsáno jeho falešné jméno. Celou tržbu si pak tento pro lidi sympatický samozvaný vrchní nechával pro sebe a další den se v restauraci už neukázal. Odnesl si zhruba 10 tisíc korun.

Podobný případ se stejným mužem se pak stal ještě na Nymbursku. I tady řádil jako falešný vrchní. V restauraci Zámostecká Rychta se objevil muž stejného popisu jako v prvním případě, který se majiteli představil jako jistý Richtr. Žádal o práci číšníka, vedoucí jej však postavil k výčepu s tím, že to s ním teprve zkusí a pak se uvidí. Nový zaměstnanec se v lokále osvědčil, celý den pilně pracoval.

Ovšem hodinu před zavíračkou se zničehonic ztratil a spolu s ním taky celodenní tržba. Škoda tehdy činila necelých 24 tisíc korun a protože falešný vrchní nahlásil majiteli restaurace nepravdivé údaje, bylo velmi náročné tohoto zlodějíčka dopadnout. Policie jej nakonec zadržela a ukázalo se, že jde o ostříleného podvodníka. Na kontě měl už čtyři stíhání za krádeže a podvody a obviněn byl také ze zpronevěry.

Čeští novináři zkoušeli od lidí v restauraci získat peníze

Parta českých novinářů se před lety rozhodla uspořádat zajímavý pokus. Se stejnou fintou, jakou známe z komedie Vrchní, prchni, obráželi restaurace a pokusili se od zákazníků získat peníze jako falešní vrchní. Jejich pokus ale skončil fiaskem. Jediný výdělek, který získali, byl v restauraci u Rudolfína, kde inkasovali 130 korun, a to bez toho, aniž by si jich kdokoliv z personálu všimnul.

Jak je vidět, lidé v Česku jsou na své peníze opatrní a dávají si velký pozor, komu v restauracích platí. Snad i díky známému filmu se zákazníci restaurací poučili, že hláška „u kolegy“ není skutečná a platit se má opravdu jen ověřenému vrchnímu.

Zdroje: kinobox.cz, denik.cz/stredocesky, idnes.cz, extra.cz, nasregion.cz