Ze školních lavic až na stříbrné plátno: Fascinující zajímavosti z natáčení filmu „Marečku, podejte mi pero!“

Film „Marečku, podejte mi pero!“ je česká komedie z roku 1976, kterou režíroval Oldřich Lipský a natočil ji podle scénáře Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Tento film se stal stálicí na televizních obrazovkách a každoročně baví tisíce diváku.

Scénář obohacený o vlastní zážitky

Režisérská dvojice Smoljak a Svěrák ve svém scénáři čerpali z osobních zkušeností ze školního prostředí. Inspiraci hledali jak ve svých studentských letech, tak v období, kdy se oba věnovali učitelství. Ve filmu nás seznamují s typickými postavami školních lavic –  šplhounem, “vystrojenou nádherou”, třídním klaunem i notoricky nepozornými studenty. Postava žáka, který může být zkoušen za pochodu, je inspirována spolužákem Zdeňka Svěráka. Na druhou stranu Šlajs a Tuček, kteří podávali pero a tabulky, byli založeni na skutečných frekventantech večerní školy, kde působil Ladislav Smoljak. Autentické je i hlášení: „Pero dávám já, ty půjčuješ tabulky.“

Stejné šaty

Mnozí diváci si jistě všimli zajímavosti týkající se kostýmů jedné z postav – paní Kroupové. Míla Myslíková, která ve snímku ztvárnila postavu manželky Jiřího Kroupy, totiž ve filmu nosila přesně stejné šaty jako ve svém dalším tehdejším úspěšném projektu, a to filmu Na samotě u lesa. Jak je to možné? Odpověď spočívá v tom, že oba filmy byly natáčeny prakticky současně. Tento fakt může překvapit, protože natáčení dvou různých snímků najednou není běžnou praxí. Myslíková tak musela často přeskakovat mezi oběma filmy a jejich různými scénami.

Sázky místo práce

Mistr v lakovně Mužík, skvěle ztvárněný hercem Zdeňkem Srstkou, je během svého pobytu ve školním prostředí posedlý vyplňováním tiketů sportky.

Tajná role

Vzhled, a hlavně mluva Ivy Janžurové (paní Týfová) byly inspirovány jejím rodinným zázemím. Její partner Stanislav Remunda tehdy nebyl příznivcem toho, aby Janžurová hrála v bláznivých komediích, a proto se snažil ovlivnit její herecké výběry. Nicméně Janžurové se role paní Týfové zalíbila natolik, že se rozhodla ji „tajně“ ztvárnit.

Později s humorem vzpomínala na situaci, kdy ji během návštěvy kina její partner nepoznal, a to díky paruce a pisklavému hlasu, které ve filmu používala. Teprve při závěrečných titulcích si uvědomil, že Janžurová ve skutečnosti ve filmu účinkuje.

Prázdninové natáčení 

Natáčení scén ve třídě probíhalo během krátkých pololetních prázdnin, a to na pražské Dušní ulici. Herci do školy přicházeli na osmou, jediný Josef Kemr, filmový Plha, chodil na půl devátou, kvůli své pravidelné ranní návštěvě kostela.

Rodina na place

Jiří Schmitzer, který ve filmu ztvárnil syna Jiřího Sováka, je jeho synem i v reálném životě. Tento fakt nebyl náhodou, ale záměrem scenáristů Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, kteří chtěli, aby se ve filmu objevila opravdová dvojice otce a syna. Režisér Oldřich Lipský jejich přání rád splnil.

Oblíbený film „Marečku, podejte mi pero!“ můžete zhlédnout na Nově 11. června od 16:05.

Zdroj: blesk.cz, csfd.cz