Kdo měl za totáče tuhle dobrotu za 1 Kčs, byl králem ulice. Dnes je to sběratelský poklad
Socialismus si mnozí z nás pamatují ze svého dětství, takže si ho nespojují jen s tíživou politickou situací a represí obyvatelstva. Pro mnohé socialismus znamená vzpomínky na módu, hudbu, ale hlavně dobroty, které jsme si dopřávali každý den. To, co bylo svého času každodenní samozřejmostí, se postupně vytratilo z našich životů a bylo nahrazeno novými produkty. Ve vzácných případech však různé totalitní dobroty nalezneme i dnes.
Socialismus v naší zemi pro mnohé znamenal to, že je potřeba vyjít s málem. Možná i kvůli tomu si řada lidí v dětství některých věcí vážila více, než dnešní děti. Pochoutky a dobroty zdaleka nebyly samozřejmostí pro každého a vzpomínky na ně dnes téměř vhání do oka slzu. Pojďme si dnes připomenout ty nejlepší pamlsky, které tu s námi již nejsou. A pokud ano, bývají dobře schované.
Socialistické dobroty
Za dob tvrdé totality zde nebyl takový výběr laskomin, jako který si můžeme dopřávat dnes. Přes to všechno zde byla k dispozici celá řada značek, která nás obdařovala spoustou legendárních pamlsků, na kterých si svého času s radostí pochutnal každý. I přes to, že cenově byly mnohdy dražší, než například pár kusů nádobí.
Za dob socialismu zde existovala řada oplatek, které se však daly pořídit do jedné koruny. Sem spadaly například nejlevnější griliášové Vlnky. Tyto oplatky bylo jednoduché oddělovat jednu od druhé a řídký krém bylo snadné olíznout. Díky snadnému odlamování jednotlivých částí byly Vlnky ideálním adeptem na delší konzumaci, takže člověk z necelé koruny vytěžil skutečně maximum.
Mezi další legendární pamlsky, které však dnes již nejsou k dostání, patřily například podobně levné Svěženky, oplatky Sportka a oplatková tyčinka Vanda. Všechny tyto laskominy se svojí cenou vešly do jedné koruny, takže byly opravdu snadno dostupné a dopřávat si je svého času mohl snad každý.
Pro drahou čokoládu do Tuzexu
Slavnostní posezení se nemohly obejít bez luxusních čokoládových dezertů značek Diana či Maryša. Pokud však člověk chtěl kvalitnější čokoládu, musel zavítat do Tuzexu. Tam totiž i čeští zákazníci chodili vyhledávat kultovní čtvercovou čokoládu Lidka. Podobné oblíbenosti se pak těšily i značky jako Libuše, Rusalka a Šárka. Cenově však tyto značky nebyly dostupné pro každého, jelikož za jednu tabulku jste mohli klidně dát i jedenáct korun.
Česká čokoláda však byla svého času velmi kvalitní a oblíbená i v zahraničí. Několik významných úspěch sklidily české značky i na mezinárodních soutěžích čokolád. Na čokoládové olympiádě v Bruselu v roce 1962 si například ocenění vysloužily české čokolády Kofila a Milena.
Žvýkačky jako symbol socialismu
Skutečným symbolem socialismu se však svého času staly žvýkačky. Ty zde původně vůbec nebyly k dostání, ale nakonec došlo k výrobě tuzemských značek žvýkaček. Začátky byly poněkud nenápadné. Komunistická garnitura v roce 1956 vydala prohlášení, že žvýkání není zdraví škodlivé. O rok později se zde začala vyrábět první tuzemská žvýkačka, která neměla jméno a měla mentolovou příchuť. Pruhy na obalu jí však vysloužily přezdívku „roleta“.
Druhým typem žvýkačky, které se u nás začaly vyrábět, se staly taktéž bezejmenné ovocné žvýkačky, které se objevily až deset let po spuštění „rolet“. Tyto ovocné žvýkačky si zase vysloužily přezdívku „bublinková“. Převratným byl však rok 1968, kdy došlo k uzavření smlouvy s holandskou značkou Maple Leaf, což vedlo k tomu, že u nás začaly být dostupné žvýkačky Donald, které na sobě měly komiksové stripy o Kačeru Donaldovi.
V reakci na to se u nás začala ve Velimi vyrábět tuzemská značka Pedro, kterou si můžeme užívat i dnes. Byla menší, bez komiksů, ale za to levnější. Tyto žvýkačky se těšily takové oblibě, že se žvýkaly i poté, co někomu spadly na zem, jak můžeme vidět například v jedné ze scén ve Svěrákově snímku Obecná škola. Doby minulé si s touto legendární značkou můžeme připomínat i dnes, ačkoliv nalézt je v obchodech je občas pěkný oříšek. Nedávno se žvýkačka Pedro na specializovaném aukčním portálu aukro.cz prodala za 150 Kč – oproti původní ceně 1 Kčs tedy za stopadesátkrát více.
zdroje: kniha Michal Petrov – Co bylo (a nebylo) za reálného socialismu, maminka.cz, magazin.aktualne.cz
